Nahrávací studio BiteHazard

Připravil jsem pro vás několik zvukových ukázek, podle kterých můžete sledovat vznik studiové nahrávky metodou vrstvení. Jedná se stále o jediný úsek skladby v délce několika sekund s přibývajícími stopami nástrojů a vokálů v chronologickém pořadí, tak, jak byly postupně nahrávány a míchány. Z důvodů co nejmenšího počtu klipů jsou ukázky uloženy vždy pro skupiny nástrojů - např. ukázka nahraných kytar je pouze jedna, i když byly kytary vrstveny postupně na několika stopách.
Úroveň hlasitosti jednotlivých stop je poměrně nízká, při záznamu a mixu se používá spíše vysoká citlivost monitorů. Záznam je 24 bitový, takže teoreticky i při poloviční hlasitosti oproti maximu je využito 23 bitů. V praxi je ale záznam zpracováván v interním rozlišení 32 bitů.

1. 
   bicí + basa - záznam bicích na 8 stopách (bd, sd, sd-, tom1, tom2, hh, overhead-L, overhead-R), současně s basovou kytarou na 1 stopě, bez kompresorů

K napsání článku mne vedly dotazy muzikantů ohledně technického řešení problému pouštění předehrané zvukové stopy k živě hrající kapele. V nahrávacím studiu se s touto technikou běžně setkáváte při vrstvení nástrojů. Při koncertech se ale musíte vyrovnat s potřebou synchronizace nahrané stopy s kapelou. A nejen to. Budete se muset zamýšlet i nad morálními aspekty použití playbacku.

Nejprve dovolte, abych ocitoval několik definic playbacku, jak je můžete najít na různých místech v internetu či odborných knihách:

1. Playback (angl. overdubbing) je označení pro způsob pořizování zvukového záznamu. Jednotlivé složky hudebního díla, které po dokončení znějí simultánně, se nahrávají postupně na oddělené zvukové stopy. Playback se nejčastěji používá při nahrávání sólového zpívaného hlasu, kdy zpěvák nahrává svůj part k již dokončenému nahranému hudebnímu doprovodu, který poslouchá ze sluchátek. Ve filmech, televizních pořadech a na koncertech termín playback (angl. lip-sync nebo lip-synching) označuje situaci, kdy herec či vystupující účinkující synchronizuje pohyby svých úst s textem spuštěné zvukové stopy, která byla nahrána předem. Tedy hudba hraje a zpěvák naznačuje zpěv. Opakem playbacku je živé (koncertní, angl. live) vystoupení, při němž umělec podává svůj (nejčastěji pěvecký) výkon bezprostředně před diváky, posluchači. (Česká Wikipedie).