Kdy lze říci, že je nahrávka dostatečně komprimovaná?
Psát o zvuku je jako popisovat barvy slepé osobě, ale přesto se pokusím. Zde je jednoduchý příklad. Předpokládejme dvě rozdílné ukázky hudby, jedna je dynamicky pulzující úderná hudba, druhá je s táhlým hladkým průběhem. Pro někoho je "lepší" hudba prvního typu, pro jiného zase druhý typ hudby. Stejně tak lze říct, že "lepší" hudba je hudba více komprimovaná, nebo naopak je lepší hudba bez jakékoli komprese.
Komprimace zvuku může mít dva rozdílné významy:
- Zmenšení dynamického rozsahu. Hlasité pasáže jsou zeslabeny, slabé pasáže jsou zesíleny. Použití např. v rádiu při vysílání k vyrovnání rozdílných hlasitostí nahrávek, ale i k vyrovnání dynamických rozdílů v různých částech jedné skladby.
- Digitální algoritmus kódování zvuku za účelem snížení datového toku ( v kilobitech za sekundu – kbps). Příkladem je třeba MPEG (MP3) nebo Dolby AC-3 (Dolby Digital).
My se budeme v článku zabývat prvním významem. Není vhodné se na dva různé koncepty odvolávat stejným slovem. Proto prosím prosazujte pro druhý význam termíny Redukce datového toku, nebo Kódování zvuku, případně Enkódování či Komprese dat.
Nyní dvě základní pravidla:
- Jestliže máte důvod pro použití jakékoli komprese nebo limitace v hudbě, použijte ji.
- Jestliže máte jakékoli pochyby o významu komprese, nekomprimujte!