panel Top

Mistr zvuku - kurz pro začínající zvukaře

Určeno pro zájemce o problematiku nahrávání, ozvučování, tvorby zvuku a hudby na počítači. Soustavné studium nebo zrychlený kurz.

Podrobnější informace: http://bitehazard.cz/index.php/sluzby/vyuka

Kurz Mistr zvuku má volná místa...

Základy našeho zvuku

od mikrofonů a předzesilovačů po výsledný wav, zvukový nosič, stream, mp3, atd...

Mikrofony

Mikrofony

Oktava MK319, Neumann CMV563, Sennheiser MD421...

Kvalitní mikrofony jsou základem dobrého zvuku. Používáme mikrofony osvědčených značek jako Oktava, Neumann, Sennheiser, AKG, Shure, RODE, atd...
Preampy

Preampy

Soundskulptor MP573 + EQ573, Universal Audio Apollo Twin

Jako mikrofonní a linkový předzesilovač používáme Soundskulptor MP573 s aktivním ekvalizérem EQ573 (klon Neve 1073) a dále preamp s AD/DA převodníkem UA Apollo Twin MKII Quatro
DAW + VST

DAW + VST

DAW Presonus Studio One v4, Samplitude Professional, VST Universal Audio, Brainworx, Beatskillz...

Používáme špičkovou digitální pracovní stanici Presonus Studio One v4 a Magix Samplitude Pro, dále VST pluginy firem Universal Audio, Brainworx, Beatskillz, Sknote, atd...

Moderní metody audio masteringu

Časopis: 
Kategorie: 
 
Autor: 

Mastering lze v hudbě chápat jako proces přípravy dat pro budoucí uložení na zvukový nosič. Také jej však lze chápat jako tvůrčí činnost, kdy se masteringový inženýr snaží nahrávku co nejvíce vyvážit po stránce frekvenční, prostorové, dynamické, přičemž je také možné do určité míry napravovat chyby způsobené při míchání vícestopých projektů.

Kromě běžných operací, jako je čištění, normalizace a komprimace nahrávky, její frekvenční vyvážení, úprava prostoru, limitace apod., se musí masteringový zvukař často potýkat s problémem úpravy hlasitostních poměrů jednotlivých nástrojů. V hotové smíchané nahrávce je to ale obtížné, některé nástroje nelze vůbec ovlivňovat, některé jenom velmi omezeně. Řekněme, že klient odešle k masteringu nahrávku, ve které je málo zpěvu, hodně bicích a málo basy, která je navíc nekonkrétní a rozmazaná. Při takové kombinaci je lépe vrátit nahrávku k přemixování. Má-li být výsledek co nejlepší, je nutno dodat k masteringu nahrávku takovou, aby bylo nutno dělat co nejméně kompromisů. V krajním případě, kdy se jedná o jednodušší projekt o menším počtu stop, by bylo vhodnější vyexportovat jednotlivé stopy projektu, a také zvlášť všechny efektové sběrnice. V takovém případě mluvíme o masteringu ze stop. Masteringový zvukař, nezatížený celým nahrávacím procesem, požadavky hudebníků i náladou ve studiu, uslyší píseň trochu jinak a provede vyvážení stop jistě lépe. Rozdíl je hlavně v tom, že při samotném míchání musí zvukař navíc provádět spoustu technických operací, jako je čištění stop od nežádoucích ruchů a metronomu, odstraňování sykavek, prolínání, střih, fade-outy atd. A proto slyší nahrávku nesčetněkrát. To všechno odvádí pozornost od samotné zvukové složky, která je u masteringu důležitá.  

Skládá-li se projekt pouze z několika stop a mixujeme-li pouze jednu píseň, může být nejvhodnějším řešením provést mastering současně s mixem. V takovém případě vkládáme na výstup ze softwarového mixu vícepásmový kompresor, limiter, nebo jiné potřebné pluginy včetně měřících zařízení. Výhodou tohoto způsobu je možnost kdykoli zasáhnout do samotného mixu, aniž bychom museli odbíhat do jiné aplikace. Jako stvořený pro toto řešení je DAW Magix Samplitude nebo Sequoia. Zde není žádný důvod provádět mastering odděleně, snad pouze kvůli vyrovnání zvuku při projektu o více písních.

Separační mastering 

Jedna z moderních masteringových technik je práce s oddělenými skupinami mixu, tzv. separační mastering. Tuto metodu popisuje na svých stránkách John Vestman (www.johnvestman.com). Zákazník dodá k masteringu oddělené skupiny nástrojů, například skupinu bicích, skupinu basových nástrojů, skupinu vokálů, skupinu dechů, vše s ohledem na styl hudby a požadavky na zvuk. Při masteringu pak zvukař nemusí řešit otázku například slabé basy, slabých vokálů a podobně. Oddělené (separované) skupiny nástrojů se nemíchají odděleně, ale celý mix se připraví nejprve zcela běžným způsobem jako celek. Separace se pak jednoduše vytvoří vypnutím (zamutováním) nepotřebných stop. 

1) Tak například skupinu bicích získáme tak, že v hotovém mixu zamutujeme vše kromě bicích a jejich efektových auxů. 

2) Dále v hotovém mixu zamutujeme vše kromě kytar a jejich efektových auxů a získáme tak skupinu kytar. 

3) Podobně postupujeme s dalšími nástroji nebo vokály, až získáme několik oddělených skupin. 

Každou skupinu exportujeme běžným způsobem, bouncingem nebo v reálném čase (Mix to File). Nedoporučuje se k separaci skupin používat funkci solo, neboť signál je veden jinou cestou a nemusí obsahovat přimíchané efekty z auxů. Každá skupina musí být uložena ve vysokém rozlišení 24 nebo 32 bitů, samozřejmě stereo a bez datové komprese. Velkou pozornost je nutné věnovat pojmenování vytvořených separací tak, aby bylo ihned srozumitelné, o jakou skupinu nástrojů se jedná.

Metodu separačního masteringu popisuje na svých stránkách John Vestman (www.johnvestman.com).

Jestliže máte na výstupu mixu zařazený kompresor, který je součástí celkového zvuku, míchejte s ním a použijte jej i při bouncingu skupin. Jednotlivé separace pak budou o něco méně komprimované, nebudou ovlivněny jinými skupinami, což by mělo být dobře. Pokud takto vyexportované skupiny vložíte do nového projektu, můžete zkontrolovat výsledný zvuk, který by měl být otevřenější a dynamičtější. Jinou variantou bude situace, kdy při exportu bus kompresor vypnete. Při kontrole v nově založeném projektu můžete použít opět kompresor se stejným nastavením. Zvuk by měl být v tomto případě totožný. Pokud nebude, někde jste udělali chybu, ale může to způsobit i sumační algoritmus vašeho DAW. U Samplitude (používám ji od verze 8) tento problém neznám. 

Při separačním masteringu nejenom že dáváte zvukovému inženýrovi možnost ovlivnit hlasitosti jednotlivých skupin nástrojů, ale také mu umožníte tyto skupiny samostatně komprimovat, případně je podle potřeby upravovat. Jelikož se jedná o tvůrčí činnost, inženýr může vaši nahrávku dosti podstatně změnit oproti vaší původní představě. Je proto dobré dodat také kompletní mix (Full Mix), který bude pro mastering v nejhorším případě vodítkem, jak mají poměry vypadat, v lepším případě bude použit pro mastering. John Vestman uváděl dříve na svých stránkách, že u 99 % projektů používá právě tento Full Mix, ale to už dnes není jistě pravda.

Split mastering 

Podobná masteringová technika jako separační mastering je split mastering podle známého masteringového mistra i vynálezce tzv. K-meteringu Boba Katze. Klíčem k této technice je výroba celkem čtyř synchronních mixů: 

1) Full mix (kompletní hotový mix všech nástrojů a vokálů) 

2) Instruments (zamutovaný zpěv i back vocals)

3) TV (jako Instruments + back vocals a jejich případné efekty) 

4) Lead (sólový zpěv + jeho efekty) 

TV + Lead = Full mix.

Těmito čtyřmi kombinacemi mixů je možné dosáhnout velmi jednoduše například zesílení zpěvu (přimícháním Lead k Full mixu, případně Lead + TV), potlačení zpěvu (přimíchání Lead s obrácenou fází k Full mixu, případně opět Lead + TV), zesílení vokálů (přimíchání TV s obrácenou fází k Instruments), potlačení vokálů (TV + Instruments) a samozřejmě dalších kombinací, jako třeba zesílení zpěvu a potlačení vokálů (Instruments + TV + Lead) nebo obráceně potlačení zpěvu a zesílení vokálů (TV s obrácenou fází + Instruments + Lead). Velkou výhodou samostatného mixu zpěvu je možnost opravy například zapomenutého vytažení nějakého slova, opravy špatně střiženého nádechu, možnost potlačení či vytažení sykavek bez ovlivnění jiných nástrojů v mixu, použití kompresoru atd.  

Při bezproblémovém mixu bude k masteringu použit Full mix. Nenutíme tak masteringového mistra použít nutně další oddělené mixy. Ten je použije teprve až tehdy, bude-li to nezbytně nutné.

Postup přípravy jednotlivých synchronních mixů je stejný jako u separačního masteringu, tedy vždy zamutováním „přebytečných“ stop v mixu. Nikdy se nesmí měnit žádné jiné nastavení kromě vypínání stop. Také pro použití kompresoru na výstupu mixu platí stejná pravidla. Všechny mixy musí být provedeny od nulového časového okamžiku, tedy synchronně. Nebojte se dlouhého prázdného místa například před začátkem zpěvu. 

Před přípravou jakýchkoli oddělených mixů je nutno poradit se s masteringovým zvukařem nebo si zjistit podmínky, které mají masteringová studia uvedené na svých webech. Každý zvukař má svoje postupy práce a ty se mu nemusí chtít měnit. Třeba se právě kvůli vám nebude chtít učit pracovat s oddělenými mixy. V takovém případě určitě neuděláte špatně, když vyrobíte dvě nebo i více verzí mixů. Rozhodně vyrobte variantu, kde zesílíte hlavní zpěv o 0,5 až 1 dB oproti ideálnímu stavu. Další varianta může obsahovat naopak potlačený zpěv. Jsou to vždy jen minuty práce navíc, ale při masteringu se můžou stát neocenitelné a ušetří vám ve výsledku mnoho práce – a třeba i financí. Poměr zpěvu v nahrávce se může změnit hlavně při použití MS komprese, kdy je střed nahrávky (mid) komprimován jiným nastavením než její okraje (side). 

Na první pohled se může zdát, že mastering z oddělených mixů (ať už se jedná o vyexportované stopy, separace nebo synchronní split stopy) je složitější, a zbytečně zatěžuje masteringového inženýra. Není to pravda. Jde o poskytnutí možností, kdy se inženýr může svobodně rozhodnout, jestli použít Full mix nebo separace. I v případě, že začíná pracovat s oddělenými mixy, tak po naimportování jednotlivých separací do projektu uslyší vlastně to stejné, jakoby začínal pracovat s Full mixem. Teprve po poslechu se může rozhodnout, zda je nutné pohnout s úrovní některé skupiny. Podobně u split masteringu může začít pracovat s Full mixem a teprve po zjištění, že je potřebné například vytáhnout zpěv, přimíchá k Full mixu oddělený mix Lead. U analogového masteringu bude situace o něco složitější, pokud se budou takto zpracovávat jednotlivé separace, neboť bude použito více konverzí DA a pravděpodobně z toho bude odvozena i vyšší cena.  

Na závěr bych chtěl připomenout, že práce se zvukem nemá žádná předem určená pravidla postupů. Proto ani termíny „separační mastering“, „split mastering“ a „mastering ze stop“ nejsou žádnými ustálenými technickými výrazy. Každé masteringové studio a zvukař může používat rozdílné názvy svých postupů. Při psaní článku jsem vycházel z názvosloví známých osob- ností z oblasti zpracování zvuku. Taktéž termín „masteringový inženýr“ se mi jevil jako vhodný, i když nemusí nutně znamenat skutečného inženýra – absolventa vysoké školy.

Další články

Jaké jsou nejvhodnější bedny do studia?

(1187)

Asi před dvěma lety jsem dostal k otestování pro časopis Music Store reprobedny KRK Rokit 5, 6 a 8. V předmluvě k recenzi monitorů jsem napsal malou úvahu na téma "Jaké jsou nejvhodnější bedny do studia...?": Jelikož se často setkávám s dotazy typu:...

Na návštěvě u mladých mistrů zvuku

(880)

Umožním Vám virtuálně nahlédnout do vyučovací hodiny pro budoucí mistry zvuku. Předmět se jmenuje Hudba a zvuk a vyučuje se ve studijním zaměření Mladý mistr zvuku v Základní umělecké škole v Otrokovicích. Do třídy vstupují Jarda a David, 10 a 11 let,...

Haló, to je nahrávací studio?

(1249)

Ano…?Dobrý den, prosím vás, to je nahrávací studio?Ano.Já jsem na internetu našel vaše stránky a potřeboval bych se na něco zeptat.No…Víte, já mám doma takové mini studijko, už nahrávám asi 2 roky, takže už nějaké zkušenosti mám, já nahrávám jenom tak pro...

Není decibel jako decibel

(1325)

dB, dBu, dBV, dBm, dB(spl), toto všechno jsou jednotky používané hudebníky a zvukaři, někdy, bohužel, aniž by věděli co přesně vyjadřují. I nehudebník, když se v novinách dočte, že hluk před restaurací po 22 hodině překročil 60 dB, nebude asi...